Státní okresní archiv Cheb

Archiv

Státní okresní archiv Cheb
Františkánské náměstí 160/14
350 02 Cheb

tel.: +420 354 422 556
fax: +420 354 426 000

E–mail: soka-ch@soaplzen.cz
web: www.soaplzen.cz/soka-ch

Působnost archivu se vztahuje na území okresu Cheb.

Stručná historie archivu

První zpráva o existenci chebského archivu pochází z roku 1636, kdy si pražské místodržitelství vyžádalo listinné podklady k některým českým lénům nacházejícím se za hranicemi Chebska. Další konkrétní zmínkou je zápis v knize radních protokolů z 12. 5. 1659 – purkmistr von Holdorf obdržel za inspekci archivu 100 zlatých. Rozhodnutím městské rady z 29. 3. 1662 začalo pořádání archivu. Kancelista Georg Benedikt Renner dostal za úkol roztřídit a urovnat městskou registraturu do jednotlivých krabic.

Roku 1728 byla část archivu přestěhována ze staré radnice do druhého patra radnice nové. Dochází k oddělování archivu od městské spisovny. Archivní registraturu tvořily listiny, knihy vnitřní správy města, starší soudní agenda a korespondence.

V roce 1754 měly být pro „Directorium in publicis et cameralibus“ vyhledány v chebském archivu listiny, které dokládaly právní postavení Chebska vůči Koruně české. Totéž proběhlo na objednávku Marie Terezie v roce 1760. Pražské místodržitelství pro tento účel vyslalo do Chebu svého registrátora a archiváře Johanna Josefa Clausera. Jeho hlavním úkolem bylo vyhledání písemností, které se vztahovaly k příhraničním sporům Koruny české vůči Bavorsku a zároveň hrubě uspořádat celý městský archiv. Clauser, který v Chebu působil až do roku 1764, zanechal v chebském archivu velmi hlubokou stopu. Navrhl městské radě jmenování Georga Adama Otty novým městským archivářem a doporučil zaměstnat i pomocný personál (Johann Nepomuk Eisenhoff jako adjunkt–registrátor).

Georg Adam Otto byl 1. 7. 1771 jmenován soudním stařešinou a na jeho místo nastoupil archivní adjunkt Johann Nepomuk Eisenhoff, který tak zastával post registrátora za roční plat 200 zlatých. Správa archivu již nebyla svěřena archiváři, ale jednomu ze členů městské rady.

V roce 1823 nechal starosta Abraham Vinzenz Josef Totzauer archiv přestěhovat z půdy staré radnice na půdu radnice nové. S archiváliemi bylo nakládáno jako s hnojem či makulaturou. Námezdní dělníci je bez dozoru v koších přenášeli na vlhkou půdu a kupili je bez ladu a skladu na jednu velkou hromadu. Z listin si prý chlapci vyráběli malé bubínky.

Roku 1835 se kolem starého městského archivu začal pohybovat Vinzenz Pröckl. Pro vlastní badatelskou činnost si vytvořil jakýsi základní přehled o obsahu archivu a začal ho opět pořádat. Jeho práce trvala do roku 1857 a přinesla velké zpřehlednění celé registratury. (Pröcklova obsáhlá kronika založená právě na výsledcích bádání v chebském archivu je jedním z prvních ucelenějších výkladů dějin Chebu a Chebska.)

V létě roku 1849 vyslal František Palacký do Chebu svého spolupracovníka Václava Vladivoje Tomka. Měl vyhledat duplikáty privilegií a listin, které by mohly být předány do sbírek Zemskéhu muzea v Praze. Tomek nalezl celkem 117 duplikátů a vytipoval 30 dalších listin většinou z 15. století, které měly být do Prahy zapůjčeny za účelem pořízení opisů.

Reforma státní správy a nařízení týkající se předávání kompetencí a materiálů z 15. 11. 1849 přinesly archivu výrazné ztráty. Část městské registratury byla přestěhována do tzv. Stadthausu, dnešního sídla Muzea Cheb a zde uložena na půdě a několika dalších místnostech.

Největší ztráty archivu města Cheb ale přineslo působení komorního komisaře Mikuláše Urbana z Urbanstädtu. Ten nabídl městu sepsání kompletního inventáře archivu. Pröckl byl s okamžitou platností 29. 1. 1858 zproštěn funkce městského archiváře a archiv s knihovnou předán do rukou Urbanstädta. Zprvu pracoval pilně, posléze si však nechával archiválie nosit ke zpracování domů. Časem zašel až tak daleko, že dokumenty běžně rozesílal po různých institucích jako dary. Archiv tak přišel nenávratně o mnoho cenných písemností, které se dostaly do rukou soukromých osob a spolků, Národního muzea a archivu v Praze či Germánského muzea v Norimberku.

Dne 3. 4. 1865 byl chebským občanským výborem, který na archiv dohlížel, Urbanstädt zbaven funkce regulátora archivu a v září téhož roku bylo místo archiváře svěřeno dr. Franzi Kürschnerovi. Kürschner během svého tříletého působení v archivu rozdělil archiválie chronologicky do tří hlavních oddílů: listiny, městské knihy a aktový materiál. Provedl také hrubé roztřídění do tematických skupin s vnitřním chronologickým členěním. Výsledkem byl katalog městského archivu, který měl sloužit hlavně badatelské veřejnosti.

Roku 1878 povolal občanský výbor města Chebu do funkce pomocného archiváře a muzejníka Heinricha Gradla, který v Praze vystudoval historii a germanistiku a měl pro archivní práci ty nejlepší předpoklady. K jeho definitivnímu jmenování došlo až v květnu 1882. Následujících deset let se Gradl věnoval třídění 150 obsáhlých svazků a několika set knih, které doposud nebyly popsány a začleněny do registratury. Za jeho působení byl roku 1892 archiv kompletně přestěhován do tří místností v přízemí tzv. Rudolfina.

V říjnu 1895 přebírá archiv JUDr. Karl Siegl. Zaměřil se především na pořádání fondu Archiv města Cheb. Roku 1912 se postaral o přestěhování archivu do prvního patra bývalého kláštera klarisek, hlavním depozitářem se stal bývalý refektář.

V únoru 1934 začal v archivu působit dr. Heribert Sturm, který zde setrval až do odsunu německého obyvatelstva roku 1946. V průběhu 2. světové války byl archiv převezen po částech do Bavorska a tam skladován na několika místech. Po osvobození ČSR byl ve spolupráci s americkou armádou vrácen na své původní místo do budov na Františkánském náměstí.

Roku 1946 se archivu ujímá PhDr. Mira Mladějovská. Její působení bylo provázeno velmi citlivým a fundovaným zacházením s archiváliemi většinou německé provenience. Stejně ohleduplného zacházení se jim bohužel nedostalo od nastupujícího komunistického režimu. V roce 1953 vzniká Okresní archiv Cheb s působností pro okresy Cheb a Aš. Dalšími okresními archiváři se stali Jaroslav Slavík (1951–1967), Alexander Gross (1968–1972), Josef Jelínek (1972–1974) a Cyril Nekuda (1974–1990).

Od roku 1990 byl Státní okresní archiv Cheb podřízen Okresnímu úřadu v Chebu. Od 1. 8. 2002 je vnitřní jednotkou Státního oblastního archivu v Plzni.

Přehled archivních souborů

Vertical Tabs

Literatura o archivu

BRETHOLTZ, Bertold. Moravica im Egerer Stadtarchiv, Brno, 99–110 s.

GRADL, Heinrich. Aus dem Egerer Archive, 8 s.

GRADL, Heinrich. Die Privilegien der Stadt Eger, Cheb 1879, 41 s.

GRADL, Heinrich. Monumenta Egrana, Cheb 1886.

KÜRSCHNER, Franz. Das Archiv der Stadt Eger, Wien 1869, 39 s.

SIEGL, Karl. Ablassbriefe im Egerer Stadtarchiv.

SIEGL, Karl. Aus dem Egerer Stadtarchive, Wien 1915, 41 s.

SIEGL, Karl. Aus den Ratsakten des Egerer Stadtarchivs, 1919.

SIEGL, Karl. Briefe und Urkunden zur Geschichte der Hussitenkriege, Brno 1919, 112 s.

SIEGL, Karl. Das Achtbuch des Egerer Schöffengerichtes aus der Zeit von 1391 bis 1390, Praha 1901, 111s.

SIEGL, Karl. Das Achtbuch II. des Egerer Schöffengerichtes aus der Zeit von 1310 bis 1668, Praha 1903.

SIEGL, Karl. Das Egerer Stadtarchiv, 1928, 11 s.

SIEGL, Karl. Das Städtische Archiv und Museum.

SIEGL, Karl. Denkmäler der Schreibkunst im Egerer Stadtarchive.

SIEGL, Karl. Die ältesten deutschen Urkunden aus dem Egerlande.

SIEGL, Karl. Die Kataloge des Egerer Stadtarchivs, Cheb 1900, 388 s.

SIEGL, Karl. Ein Wallensteinbrief im Egerer Stadtarchiv, 1930.

SIEGL, Karl. Regesta Egrana, Marktredwitz 1963, 148 s.

SLAVÍK, Jaroslav. Chebský archiv, Cheb 1953, 8 s.

SLAVÍK, Jaroslav. Seznam fondů Okresního archivu v Chebu, Cheb 1961, 11 s.

STURM, Heribert. Das Archiv der Stadt Eger, Cheb 1936, 120 s.

STURM, Heribert. Die Bedeutung des Egerer Stadtarchivs für das Egerland, 8 s.

250 let založení chebského archivu, Cheb 1982, 32 s.

Zprávy chebského muzea a okresního archivu (erschienen 1982–1992).

Bavarika